Canazei

Canazei máme jako oblíbenou zimní destinaci, proto nás zajímala i v létě. Vypravili jsme se sem zatím dvakrát, a to v roce 2003 a hned v zápětí, v roce 2004, abychom se účastnili otevřeného cross-country závodu Rampilonga (viz. níže). Jak máme v oblibě, opět jsme vyrazili na 3 sportovní dny se zázemím právě v Canazei, Casa Maurivan.

I. den: Canazei (1434 m. n. m.) - Campitello (1414 m. n. m.) - Passo Duron (2204 m. n. m.) - Brunelle Saltria (1690 m. n. m.) - Monte Panna (1636 m. n. m.) - Val Gardena (1537 m. n. m.) - Passo Sella (2100 m. n. m.) - Lupo Bianco  (1720 m. n. m.) - Canazei (1434 m. n. m.). Délka 43,7 km, celkové převýšení 1742 m. Nádherný celodenní výlet.

Nejprve se sjede po státní silnici (nebo podél potoka Avisio - na gpx) do Campitella. Zde na hlavní křižovatce do kopce směr Val Duron a Passo Duron. Ihned nad Campitellem je strmý úsek vylitý betonem, pak přechází v šotolinku, která nás provází prakticky až do Val Gardeny. Po té, co mineme Refugio Micheluzzi, začíná vpodstatě údolí Duron s nádhernými přírodními scenériemi. Na závěr se však do sedla opět škrábeme po až single trailové pěšince. Z druhé strany sedla už je pořádná šotolinka, po které jedeme dlouhým sjezdem až do Saltria. Zde odpočíme "po vrstevnici" vpravo a vlnitou cestou přejedeme směr Monte Panna. Odtud už je to z kopce až do Val Gardeny. Zde se držíme mimo hlavní silnici vpravo. Místní komunikace posléze přejde v cestu vzhůru po sjezdovce. Té se intuitivně držíme, až kam to jde. Závěr do sedla Sella dojíždíme už po silnici. Ze sedla Passo Sella sjíždíme po asfaltové silnici (sjezd se dá nádherně vychutnat, není-li před vámi auto nebo autobus), přes Lupo Bianco až do Canazei. V Lupo je možno z asfaltu odbočit a sjet po turistické stezce (pěkný single track) a posléze po šotolinové cestě přímo do Canazei. (v souřadnicovém formátu nabízím i alternativní okruh, který jsem objevil na: http://www.turbolince.com/itinerari_mountain_bike_gps/val_duron.html)

Zde trasa v gpxgdb formátu.

Pozn.: Jeli jsme to dvakrát, ale až na podruhé to vyšlo. V 03 jsme vyjížděli za nádherného slunečného počasí, ale do Val Gardeny jsme dojížděli ve sněhové váníci, zcela prokřehlí 4 stupňovou teplotou. Rezignovaně jsme se tedy do Canazei vrátili taxi mikrobusem i s koly. Až další rok, kdy bylo škaredě celou cestu, jsme to objeli celé, jak stojí v popise.

II. den: Canazei (1434 m. n. m.) - Passo di Fedaia (2058 m. n. m.) - Passo Padon (2369 m. n. m.) - Sent. Italia - silnice 48 (1950 m. n. m.) - Passo Pordoi (2117 m. n. m.) - Pecol (1926 m. n. m.) - Canazei (1434 m. n. m.). Délka 36,8 km, celkové převýšení 1310 m,  opět nádherný celodenní výlet.

Z Canazei vyrážíme po silnici směrem vesnice Penia, za kerou začíná krásné desetikilometrové stoupání až na Lago di Fedaia. Je to celé po asfaltě, takže může být hodně aut a motorek. Na Passo Fedaia odbočíme po cestě, kterou vede v zimě modrá sjezdovka, jež přivádí lyžaře z oblasti Arabba na dolní stanici lanovky na ledovec Marmolada. Odtud už jedeme po šotolině strmě vzhůru až na Passo Padon. Odtud je krátký strmý, ale jetelný úsek (po červené sjezdovce) "pod lanem" až na cestu, přicházející zleva, po té se vydáme. Celý masív objíždíme co nejvíce po vrstevnici, cesta vede pod lanovkami z Arabby na Porta Vescovo, zde jsou, bohužel, pro většinu z nás, krátké úseky k tlačení. Závěrem padáme tangenciálou k vrstevncím až na napojení asfaltové státní silnice z Arabby, po které dojedeme až do sedla Pordoi. Po jeho průjezdu sjíždíme po asfaltu přes Pecol až do Canazei.

Zde trasa v gpx a gdb formátu.

Pozn.: Ze sedla lze sjet až na Pecol (ten určitě, možná i až do Canazei) po turistickém chodníku vyznačeném v mapě. My to tak sice nejeli, ale jiní bikeři, kteří takto evidentně ze sedla vyráželi, se na silnici připojovali z terénu právě v Pecol.

III. den: Moena: Rampilongatour: délka: 58 km, převýšení: 2042 m.

Jedná se o dobře značenou trasu, po které se kažý rok, druhou neděli v září, vydává několik tisíc registrovaných i hobby bikerů. Startuje u fotbalového hřiště v Moeně (1137 m. n. m.), jede nejprve 3 km po silnici, pak se stáčí směrem na San Pelegrino a u dolní stanice lanovky na Le Cune definitivně nabere směr šotolinou do kopce. Po šesti kilometrech usilovného šlapání do kopce se ocitneme o bezmála tisíc metrů výše na horní stanici lanovky 2272 m. n. m.). Následuje sjezd s drobnou vložkou do kopce zpět do údolí až prakticky do Moeny a proti proudu řeky Avisio cca 6 km. Další desetikilometrovou smyčku provede v kopci Punta Vallacia a spustí se zpět do údlí. Následně kříží říčku Avisio přes most, a po opačné straně řeky vede zpět a v Moeně se opět zakousneme do kopce Le Carigole, po jehož úbočí dobydeme louku Malga Pana (1346 m. n. m.) a dále do kopce přes Col da Moena (1610 m. n. m.) sjedeme přes malebnou osadu Medil zpět na start.

Pozn: Trasa je to krásná, i mimo závod dobře značená a určitě patří k tomu nejtěžšímu, co jsem kdy jako závod jel.

Zde trasa v gpx a gdb formátu.

Mapa: Edice Kompass, Wander- und Radtourenkarte No 616